Knihy by Filmový PODCAST

Rubrika: Stíny Jediů

  • Kapitola 4. – Dantorus

    Kapitola 4. – Dantorus

    Místo: planeta Dantorus
    Rok: 17 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).

    Na planetě Dantorus vládlo dlouhé roky ticho. Tento svět nikoho nezajímal, ani republiku. Byla to chudá planeta ve vnější soustavě, kde většina obyvatel přežívala díky skromné úrodě, skryté ve stínech většinou malých roztroušených farem. Pro farmáře byla hlavním bohatstvím půda, na které pěstovali plodiny. Život zde byl tvrdý, ale byl to jejich domov.

    Starý muž jménem Kallan seděl pod velkým stromem na okraji své farmy a sledoval modrou oblohu. Bílý plnovous už dávno dominoval jeho obličeji před ustupujícími vlasy a v očích už neměl tu jiskru, co kdysi. Ovšem síly jej ještě neopouštěly a v práci na farmě se stále vyrovnal mladším farmářům i některým droidům. Jeho farma patřila k největším v této oblasti. Ještě v dobách největší prosperity skoupil několik okolních farem i s poli. Jenže obhospodařovat takové množství půdy, bylo rok od roku těžší. „Letos bychom měli mít dobrou úrodu,“ řekl synovi, mladému Arlenovi, který stál vedle něj a pozoroval širé lány, které se táhly, kam oko dohlédlo. Arlen byl jediný ze tří synů, který s Kallanem na farmě zůstal. Starší bratr přišel o život již dávno při nehodě na poli. Ten nejstarší pak nechtěl strávit život farmařením a jakmile dosáhl plnoletosti, opustil planetu. Od té doby o něm neslyšeli. Jediný Arlen nepoznal matku, která zemřela při jeho porodu. Teď už to byl dospělý a urostlý muž, který měl brzy převzít celou farmu. Jejich farma neživila jen je, ale i spoustu mužů a žen, kteří u nich od rána do večera pracovali, a když bylo třeba, pomáhali si farmáři i mezi sebou.

    Dalšího dne se Arlen vrátil z města, kde byl odevzdat pravidelnou daň Impériu a koupit náhradní díly na opravy zemědělských droidů. Ovšem tentokrát přivezl i jednu novinku. Vrazil do domu, kde zrovna jeho otec chystal večeři. Byl rozčilený, jeho oči nedokázaly skrýt hněv.

    „Ti…,“ nedokázal najít slova, chodil tam a zpět po místnosti. Kallan všeho nechal a svého syna zastavil: „Co se děje?“

    „Co se děje? Vymysleli si další, novou, nesmyslně vysokou daň, tentokrát na úrodu. Začnou ji vybírat už po dalším cyklu. Chtějí nás zničit a nechat umřít na poli!“ křížil se v jeho hlase hněv a čiré zoufalství.

    Novina se rychle šířila mezi farmáři na Dantoru. Mnozí z nich byli na pokraji zoufalství, už nyní s těží vydělali dost na své živobytí, avšak Kallan se rozhodl vzdorovat, protože věděl, že pokud kapitulují bez boje, ztratí všechno – půdu, důstojnost a budoucnost svých dětí.

    Arlen sledoval svého otce, jak se den co den s dalšími farmáři schází a plánuje, jak protestovat proti nespravedlnosti. „Otče, ty nemáš strach?“ ptal se mladík jednou večer, když seděli u ohně. „Bojím se, že nezvládneme ochránit to, co milujeme,“ přiznal Kallan tiše a v očích se mu odrážely plameny. „Největší strach mám z toho, že bychom se vzdali bez boje.“

    Farmáři se začali scházet v centru malého farmářského města Bol Tun, diskutovali tiše a s obavami. Mnozí věděli, že většina z nich nebude schopna novou daň zaplatit, a to Impérium nebude tolerovat. Znamenalo by to ztrátu půdy, ztrátu domova, ztrátu života, který znali.

    Když uběhl další cyklus, byl čas zaplatit novou daň. Impérium poslalo vojáky a důstojníky do všech farmářských měst, protože vědělo, že s místními budou problémy. Začaly tvrdé časy. Vojenské jednotky Stormtrooperů teď byly všude a začaly dohlížet na pořádek. Všichni obyvatelé věděli, že pokud by se někdo vzepřel, nikoho nebude zajímat proč.

    Kallan se s dalšími farmáři několikrát pokusil s výběrčími domluvit. „Prosíme, dejte nám čas,“ říkal důstojníkovi, který s kamenným výrazem odpovídal: „Nařízení je nařízení. Daně musí být zaplaceny. Včas.“

    Když už se nedalo vyjít s penězi, farmáři začali protestovat. Slova se měnila v křik, křik v rány. Až nakonec zasáhli vojáci, aby zatkli „vzbouřence“. Kallan a několik dalších bylo zatčeno, zatímco jejich rodiny byly ponechány bez pomoci, bez prostředků.

    Když odváděli Arlenova otce, neunesl mladík bolest v srdci a vrhl se na stráže. Ovšem neměl žádnou šanci. Skončil omráčený s pouty na rukou stejně jako ostatní. Všechny vzpurné farmáře naložili do transportéru a konvoj se pomalu vydal na cestu do vzdáleného vězení, kde měli být drženi, dokud se nerozhodne o jejich trestu. Cesta byla dlouhá, plná strachu. Farmáři, svázaní a vyčerpaní, doufali v zázrak, který by jim pomohl uniknout osudu, který jim byl určen. Přece jen, naděje umírá poslední.

    Konvoj jel pomalu po rozbité cestě – těžký obrněný transportér naložený spoutanými lidmi. Před ním vznášedlo s Imperiálním důstojníkem. Další vojáci v bílé zbroji doprovázeli transport na Speederbicích. Prach se zvedal pod koly. Farmáři seděli jeden vedle druhého. Někteří už litovali svého vzdoru, většina sledovala nepřítomně tmavě šedou podlahu. Kallan se naklonil ke svému synovi: „Neměl jsi jim vzdorovat… Neměl ses do toho plést.“

    Syn mu sevřel zápěstí. „Musel jsem. Nemůžeme jim dát všechno, co máme. Jsme v právu, otče.“

    Ozvala se rána, když jeden z vojáků udeřil starého muže pažbou blasteru. „Buď zticha nebo tě umlčím navždy!“ zařval a přitom se rozhlédl, jako by hledal někoho dalšího, koho by mohl potrestat.

    Vjeli do malého údolí mezi skalami. Na jedné straně skály se nad konvojem rýsovala postava zahalená v plášti. Přikrčila se, když kolem projížděl transport, a pak sevřela v pravé ruce světelný meč. V očích bylo odhodlání, ale i opatrnost. Musí jednat rychle. Než se konvoj dostal na otevřenou pláň, postava v kápi natáhla ruce. Kamenný svah se náhle zatřásl a uvolnil se velký balvan. Zřítil se přímo doprostřed cesty. Vznášedlo i transportér prudce zastavili. Vojáci začali zmateně vykřikovat a pobíhat kolem.

    „Co to bylo?! Kdo to udělal?“ postavil se důstojník.

    Než stihli zareagovat, první z vojáků zahlédl rychlý pohyb. Tmavá postava se objevila vedle něj, a než se nadál, jeho blaster byl rozpůlen modrým světelným mečem. Ostatní okamžitě zahájili palbu, ale pohyby meče odrážely jeden výboj za druhým, aniž by postava zpomalila.

    Když důstojník viděl, jak vojáci padají jeden po druhém, popadl komunikátor: „Posily! Potřebujeme posily! Je to Jedi!“

    Postava v kápi zničila vysílačku jediným mávnutím ruky, silou ji rozdrtila na prach. Pak Jedi natáhl ruku a vytrhnul dalšímu vojákovi pušku z rukou, jako by to byl jen klacek. Důstojník se zmohl na zoufalý pokus o úder, ale postava v kápi ho jedním pohybem paže srazila na zem. Obrněný transportér se pokusil uletět, ale Jedi se otočil a prudkým mávnutím ruky vymrštil velký kus kamene přímo na kabinu s řidičem. Ta váhu skály nevydržela, nikdo nepřežil. Jedi přiskočil k zadním dveřím transportéru. Jedno mávnutí meče a dveře dunivě dopadly na zem k jeho nohám. Spoutaní farmáři na něj vyděšeně zírali. Uvnitř, u jejich nohou leželi dva omráčení vojáci, které sami přemohli v nastalém zmatku. Postava v kápi, která halila celý svůj obličej, s modře zářícím světelným mečem, tam stála jako zjevení. Další mávnutí ruky a všechny okovy padly na zem. „Jste volní, běžte,“ zaslechli neurčitým hlasem. Mladí pomáhali starším ven z transportéru. Jeden z mužů se na Jedie zadýchaně podíval: „Kdo jste? Proč nám pomáháte?“

    Neznámý Jedi se jen krátce otočil, jeho tvář zůstala skrytá. „Nikdy nepřestávejte bojovat za svobodu. Až se Impérium vrátí, musíte být připraveni,“ řekl polohlasně. A než kdokoli stihl zareagovat, zmizel ve stínu kopců, jako by nikdy neexistoval. Zůstala tu jen spoušť. Těla a kouř.

    Farmáři posbírali zbraně vojáků a vydali se zpět ke svým farmám. Tak se začaly šířit legendy o tajemném zachránci mezi lidmi jako lesní požár. Farmáři přísahali, že až se Impérium vrátí, budou připraveni se mu postavit, i kdyby to mělo být to poslední, co udělají.

  • Kapitola 3. – Elan Drev

    Kapitola 3. – Elan Drev

    Místo: planeta Sitira
    Rok: 19 a 17 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).

    Tma. Chlad. Všudypřítomný zvuk deště, který bubnoval na kovové střechy. Mistr Jedi, Kael Rindar, stál uprostřed malého tábora na zapadlé planetě, kde společně s padawanem Elanem Drevem odpočívali po náročné misi. Vzduch byl těžký a kolem se rozprostíralo ticho, které bylo až nepřirozené. Kael se začal rozhlížet, zmocnil se ho divný pocit, něco bylo špatně.

    Elan seděl na lavici v přístřešku a z dlouhé chvíle si prohlížel rukojeť svého světelného meče. Byl to velice nadějný mladík, který pocházel z rodiny mechaniků kosmických lodí v hlavním městě planety Corellia. Táhlo mu na devatenáct a měl pocit, že je se svým mistrem celý život. Byl jeho žákem i přítelem. Měl lehce rozcuchané světle hnědé vlasy a z krátkého sestřihu visel na jeho zátylku dlouhý pletený copánek. Jeho zelenohnědé oči zářily ve světle drobné lucerny: „Mistře, myslíte, že už je Galaxie v bezpečí?“ ptá se, aniž by vzhlédl. Mistr Rindar se pousmál. „Ještě ne, ale jsme blízko, Elane. Každý malý krok je důležitý. Jediové mají povinnost chránit život, ať se děje cokoliv.“

    Náhle se ozvalo praskání ve vysílači na stole. Mistr přistoupil k přístroji, který začal podivně chrčet. Z přenosu slyšel něco o zradě. Něco o rozkazu.

    „Rozkaz 66…“

    Zarazil se a svraštil čelo. Vyděšeně se podíval na svého žáka, ten mu to opětoval tázavým pohledem. Přístřešek rozřízla prudká palba z blasterů. Zvenku se ozýval dusot těžkých bot. Červené paprsky trhaly stěnu a Elan se instinktivně převalil dozadu. „Mistře!“ vykřikl a rozsvítil svůj zelený meč. „Kryj se!“ zavelel Kael a jeho vlastní meč se rozzářil oslepující modří. Dva klonoví vojáci pronikli dovnitř, ale Kael hbitě odrazil jejich střely. Svižným pohybem se vrhnul vpřed a jediným seknutím světelné čepele oba zneškodnil.

    „Proč nás napadají?! Co se děje?“ vykřikl Elan, s očima plnýma strachu a zmatku.

    „Nevím… Ale musíme pryč!“

    Po chvíli vyběhli z přístřešku ven a před nimi se otevřela bitevní zóna. Klonoví vojáci mířili svými blastery přímo na ně, jako by je nikdy neznali. Kael se postavil před Elana a nataženou dlaní vytvořil neviditelný štít, který odrazil prvních pár výstřelů.

    „Mistře, to jsou naši!“ Elan váhal a Kael na něj zasyčel: „Nejsou! Teď už ne!“

    Klony přicházely ze všech stran. Kael využil Sílu, aby přitáhl povoz stojící opodál a vytvořil z něj barikádu. Jeden z vojáků pálil z těžkého blasteru, ale Mistr odrážel s vypjetím všech sil střely zpět. Jednu odrazil na poslední chvíli přímo do hlíny před sebe a následný výbuch jej srazil na zem. Bolest mu projela celým tělem. Hlasitě a bolestivě vydechnul.

    Elan se rozběhl na pomoc svému mistrovi, jeho světelný meč tančil ve vzduchu a odrážel střely s precizností, na kterou by byl jeho mentor hrdý. Ale v tom zpozoroval Kael záblesk z levé strany: „Elane, pozor!“

    Pozdě. Výstřel zasáhl Elanův bok. Mladý padawan se pomalu skácel k zemi, z rány se kouřilo. Zelený meč zhasl a jeho život měl následovat. Kael to celé sledoval. Zvedl oči k blížícím se vojákům. S výkřikem vyskočil na nohy a vyřítil se vpřed, jeho hněv přetékal a každý jeho úder byl přesný a smrtící. Blasterová palba trhala okolní stromy a orala zem. Žádná střela nebyla rychlejší než jeho světlený meč. Jak postupoval dál, vojáci padali jeden po druhém, až žádný nezbyl.

    Stál tam najednou sám, za slabého syčení chladnoucích ran a výstřelů. Jako by byl někdo jiný a pak něco ucítil. Tlukot srdce svého mladého učedníka. Vrátil se a padl na kolena vedle Elana. Zvedl mu hlavu a opřel ho o sebe. „Elane… vydrž. To bude dobré.“

    Elan se usmál, bolestí se třásl: „Mistře… já… já se bál. Neměl jsem se bát.“

    „To není tvoje chyba,“ zašeptal Kael a pohladil ho po tváři. Elanův dech slábl, ruce se mu třásly a zalévala je zima. „Chtěl jsem být Jedi… Chtěl jsem být jako vy…“

    „Ty jsi Jedi,“ odpověděl Kael roztřeseným hlasem. Elan zavřel své slzami zalité oči a naposledy se nadechl.

    Tlukot jeho srdce utichl a Kael se ocitl sám, držící tělo svého padawana. Zvuk deště znovu zesílí. „Elane!“ vykřikl.

    Kael se prudce probudil v malé místnosti svého domu. Celý se třásl, na čele mu perlil pot. Tma v pokoji byla hustá a dech odpovídal rytmu jako po dlouhém běhu. Zíral na dřevěnou krabičku vedle lůžka. Ruka se mu zachvěla, když ji otevřel a pohlédl na zářící krystal. „Odpusť mi, Elane…,“ zašeptal do ticha s očima plnýma bolesti a viny.

    Snažil se zpomalit dech a zavřít oči, ale spánek už nepřicházel. Všude byla tma. Uvnitř, venku a hlavně v jeho srdci.

  • Kapitola 2. – Tharen Karr

    Kapitola 2. – Tharen Karr

    Místo: planeta Corellia
    Rok: 18 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).

    Ve středu skromného bytu na Corellii zavládlo ticho, které tlačilo na hruď jako těžký kámen. Tharen Karr stál u dveří, v ruce držel svou imperiální uniformu, která byla bezchybně vyžehlená, ale stejně těžká, jako břemeno, jež s sebou nesl.

    Kapitán Karr byl jeden z těch, kdo měl kariéru jasně danou. Už v 16 letech nastoupil na vojenskou akademii, aby sloužil republice jako jeho otec. Během studia sledoval otce, jak bojuje v klonových válkách. Ten se bohužel nedožil dne, kdy jeho syn s vyznamenáním absolvoval. To byla pro Tharena největší rána, vše totiž dělal, aby na něj byl otec hrdý. Matka jeho vojenskou kariéru nikdy neschvalovala. Naštěstí měla i druhého syna, který netoužil po uniformě a válčení v galaxii.

    Tharen byl horlivý student, kterého poháněly jeho ambice a touha všem, kteří se mu jako malému klukovi posmívali, dokázat, že je lepší než oni. Proto mu nakonec bylo jedno, zda pracuje pro republiku nebo impérium. Nástup nového vládce a transformace republiky mu přinesli možnost růstu. Během jednoho roku se mu podařilo přetavit své výsledky v povýšení na kapitána a získal vlastní sektor, kde měl řídit logistické operace. Pro mnohé důstojníky byl příliš mladý a nezkušený, ovšem admirálům se líbila jeho loajalita a preciznost, s jakou plnil rozkazy.

    Jeho matka seděla na židli, pevně sevřená v pažích, v očích skleněný chlad, ale v koutcích úst se jí chabě třásl úsměv – zoufalý pokus o přirozenost. Vedle ní se opíral o rám dveří Tharenův mladší bratr Tassel, ruce v kapsách, pohled upřený do podlahy, jako by se snažil schovat před něčím, co nikdy nepochopí.

    „Tak tedy odcházíš,“ řekla matka tiše, hlas se jí třásl, ale snažila se neukázat slabost. „Impérium nepotřebuje syna, co sedí doma a váhá,“ přikývl Tharen a ztěžka polkl. „Musím jít. Je to povýšení. Důstojné místo. Mám to brát jako šanci.“
    „Šanci,“ opakoval bratr s jízlivým nádechem a zvedl oči k Tharenovi. „Na okraji galaxie, kde na tebe všichni zapomenou?“

    Tharen přimhouřil oči: „Lepší než zůstat tady a nic nedokázat. Aspoň tam budu mít moc.“
    „Moc,“ zašeptala matka, jako by to slovo znělo jako nemoc. „Moc, co tě jen tíží.“

    Chvíli nikdo nemluvil. Vzduch byl těžký od nevyřčených slov, od bolesti, které vnášeli do místnosti chlad.

    „Nezapomeň na nás. Nezapomeň, že máš rodinu,“ pronesla matka nakonec, ale její lesknoucí se oči říkaly něco jiného – „a snaž se nezapomenout, odkud pocházíš.“

    Tharen obrátil hlavu, oči mu na okamžik zkameněly a na rtech mu probleskl slabý úsměv – ten křehký, který by nikdo neměl vidět.
    „Já… budu bojovat,“ řekl tiše, ale v jeho hlase byla spíš výzva k sobě samému než slib matce.

    Otočil se a vyšel do šedého světla ranního dne, zatímco v domě zůstal tichý vzdor, co nezmizel ani za zavřenými dveřmi. Matka se zhroutila do náruče svého mladšího syna.

  • Kapitola 1. – Kael Rindar

    Kapitola 1. – Kael Rindar

    Místo: planeta Onderon
    Rok: 17 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).

    Slunce se teprve probouzelo nad horizontem a město Iziz, hlavní město a centrum všeho dění na planetě Onderon, se pomalu halilo do světla nového dne. V malé místnosti na okraji města se ve své posteli prudce probudil muž, Kael Rindar, nyní známý jako Darven Kael. Jeho dech byl zrychlený a oči se upíraly na dřevěnou krabičku na stolku vedle postele. Posadil se, pomalu ji otevřel a zíral na krystal uvnitř, ten zářil jemnou modrou barvou. Vzal ho do dlaně a zavřel oči. Snažil se uklidnit myšlenky, které mu vířily hlavou. Přesto se jeho mysl vracela do minulosti, k padawanovi, kterého nedokázal ochránit. Po chvíli otevřel oči, krystal vrátil do schránky a zvedl se. Přistoupil ke stolu, kde stála rezavá nádoba s vodou a rychle si opláchl obličej. Převlékl se do pracovního oděvu a vyrazil ven.

    Cestou pozdravil pár známých tváří. Neměl tady žádné přátele, ale za ty dva roky, co zde žije, už nebyl pro místní cizinec. V ulicích byl už čilý ranní ruch. Lidé, droidi a různé dopravní prostředky hučely a vířily prach ze silnice. Zastavil se u pouličního stánku místního pekaře na rohu ulice a koupil si svůj oblíbený černý chléb. Ukousnul si první sousto a zamířil rovnou do kovárny. Tam teď pracoval a ukrýval se mezi obyvateli města. Když vešel, hned se ozvalo: „Další den v ráji, pane. Aspoň že tahle výheň není imperiální,“ poznamenal kovářský droid BS-8, který už zahájil svou směnu. Byl to unikátní stroj. Měl odolnou konstrukci, zčernalou od neustálého žáru okolo. Byl robustní a silný. Kladivem se oháněl lépe než kdejaký kovář. Kael se na něj pousmál a začal si připravovat nářadí. Dopoledne probíhalo v rytmu úderů kladiv, vůně kovu a občasných droidových komentářů. Existovaly i velké továrny se sériovou výrobou, ale tahle skromná kovárna se věnovala zakázkové výrobě. Byla vyhlášená svou vysokou kvalitou a o zákazníky neměla nouzi.

    Po práci Kael často vyrážel do lesů za hradbami města, do nedaleké opuštěné svatyně, kde si našel klidné místo k meditaci. Nebylo to zrovna bezpečné, džungle na Onderonu jsou domovem spousty divokých šelem. To právě bývalému mistru Jediovi vyhovovalo. Nemusel se bát, že by se tam za ním někdo odvážil. Dnes však cestou zpozorněl – něco se pohnulo ve křoví. A znova, pohyb větví a listí byl zřetelný. Vzápětí na něj vyskočil děsivý šavlozubý predátor. Když se jejich pohledy setkaly, Kael instinktivně napřáhl ruku a sotva viditelnou vlnou Síly šelmu odstrčil zpět do houští. Zvíře zmateně zavrčelo a stáhlo se zpět do temnoty okolního porostu. Kael chvíli nehybně stál na místě a kontroloval okolí. Zdálo se, že je po všem. Nebylo to poprvé. Mohl pokračovat do svatyně.

    Večer, po dlouhé meditaci se vrátil do města a zamířil do místní hospody. Bylo to jedno z mála míst, kde mohl nenápadně poslouchat drby a příběhy z okolního světa. Objednal si pálenku jako obvykle a sedl si do rohu místnosti k prázdnému stolu. Zrovna, když dopíjel třetí sklenku, do hospody vstoupil muž v cestovním plášti – místní obchodník, známý svými neoficiálními cestami mimo planetu: „Poslouchejte, lidi,“ postavil se doprostřed místnosti. „Na jedné zapadlé planetě jsem slyšel něco neuvěřitelného. Prý tam někdo viděl Jedie. A ne ledajakého! Sám a bez pomoci zlikvidoval celou imperiální jednotku a zachránil vesnici.“ Hospodou se rozlehlo ticho. Kael se narovnal a jeho pohled ztuhl. Obchodník pokračoval: „Nikdo neví, kam zmizel. Prostě se objevil, udělal svoje a zase byl pryč. Jako duch nebo stín. A když začala střelba, nikdo ho nedokázal zasáhnout.“ Kael se snažil zachovat klid, ale v hlavě mu vířily otázky. Mohl by to být někdo, koho znal? Nějaký další přeživší? Nenápadně napínal uši a očekával další detaily, ale už žádné nepřišly. Muž se posadil k ostatním a atmosféra v hospodě se pomalu vrátila do normálu. Kael však věděl, že musí zjistit víc. Zvedl se a šel k baru, objednal další pálenku a opřel se vedle obchodníka: „Takové zprávy se nešíří jen tak,“ pronesl klidným hlasem. Obchodník se prudce otočil, přeměřil si Kaela pohledem, ale pálenka, kterou před něj kovář postavil zvítězila nad podezřením. „Odkud to víš?“ ptá se Kael. Muž měl už dost vypito, ale nabízený úplatek vypil. „Někde na okraji galaxie… jméno mi vypadlo. Ale slyšel jsem to od jednoho lovce, co tam byl kvůli kožešin. Prý to byla malá vesnice, vesmírný prach a kamení, ale Jedi prý byl jako z legend.“ Kael si povzdechl a objednal mu ještě jednoho panáka. Obchodník se na něj usmál a obrátil ho do sebe. Když bylo jasné, že už si na nic nevzpomene, Kael jej poplácal po rameni a vytratil se ven.

    Když se obchodník po hodině vypotácel z hospody, zamířil ke své lodi do přístavu. Motal se po ulicích a něco si pro sebe mumlal. Jakmile dorazil k lodi, volal na svého droida: „Gogy! Otevři, sakra!“ Ticho. Z lodi se nic neozvalo. V ten moment se za ním objevil ze stínu Kael. Bez jediného zvuku chytil obchodníka kolem krku a přitiskl mu ruku na spánek. „Odpusť, příteli,“ zašeptal a zavřel oči. Síla se jemně propojila s obchodníkovou myslí, a i když se muž pokusil bránit, vzápětí jeho tělo ochablo a oči se mu zamlžily. Kael pátral v jeho mysli, hledal jméno planety. Bohužel, nebylo tam. Zklamaně vydechl, obchodníka pomalu pustil a opatrně jej bezvládného položil na zem. Rozhlédl se a tiše zmizel do tmy.

    Ozval se mechanický zvuk hydrauliky a dveře lodě se otevřely. Kousek od bezvládného těla obchodníka dosedla rampa, kterou zalilo silné světlo z útrob lodi. Na prahu se rýsovala silueta droida, který pomalu scházel dolů ke svému pánovi. Byl to Gogy, model G0G-22A. Byl štíhlý, vysoký, s mohutným tělem a tenkými nohami. Jeho temné siluetě dominovaly dvě modře svítící oči. „Už zase?“ povzdechl si mechanickým hlasem, když viděl svého pána na zemi. Pomalu ho zvedl a odnesl do lodi. Dveře se za ním zavřely a nastalo ticho, tedy až na nekonečné a pronikavé hučení generátorů a lamp.

    Kael mezitím kráčel nočními ulicemi města a přemýšlel o tom, že možná opravdu přežil i jiný Jedi. Když dorazil do svého skromného domu, unaveně se svalil na postel a přemýšlel o tom, co slyšel. Za poslední dva roky o žádném živém Jediovi neslyšel. Může tomu věřit?

  • Prolog

    Prolog

    Tento příběh se odehrává před dávnými časy v jedné předaleké galaxii. V době, kdy dobro podlehlo zlu, Galaktická republika byla reformována na Impérium a vládu převzal sithský lord Darth Sidious. Celou galaxii zahalila temnota, strach a také chaos. Řád Jediů, kteří po tisíciletí bránili mír a spravedlnost, byl rozprášen a většina z nich pobita. Ti, kteří přežili, se schovali a často začali žít normální život a svou původní totožnost raději skrývali. Nikde nebyli v bezpečí stejně tak jako ti, kteří jim pomáhali. Darth Vader stvořil tým tzv. inkvizitorů, temných agentů, vyškolených v užívání temné strany Síly, jejichž hlavním úkolem bylo lovit a likvidovat přeživší Jedie. Původně šlo často o bývalé padawany nebo Jedie, kteří byli zlomeni a zrekrutováni právě Darth Vaderem. Ti byli velice efektivní a také krutí. Slovo Jedi se stalo v galaxii synonymem nebezpečí a smrti. Proto si ti, jež přežili, nemohli dovolit nikomu věřit a odhalit svou minulost. Od centra až po okraj galaxie panoval strach o holý život. Impérium si dělalo vše, co chtělo a čím dále od pozornosti senátu to bylo, tím méně se jeho důstojníci a vojáci zdráhali zasáhnout čistou a ničivou silou.

    Ovšem ne všichni rytíři z řádu Jedi dokázali zůstat ve stínu a jen přihlížet příkořím a zvěrstvům, které Impérium začalo páchat napříč světy. Někteří pomáhali alespoň lidem kolem sebe, jiní zase zasahovali na vlastní pěst jako přízraky Impérium tam, kde ho to bolelo, a i když to nevedlo k jeho porážce, alespoň naplňovali stále svou přísahu, že budou ze všech sil a do posledního dechu bránit život, pravdu a mír v galaxii. Byli tak i nadále trnem v patě Impériu a Sithům, kteří byli odhodlaní vynaložit téměř neomezené zdroje na jejich likvidaci. Jediové byli najednou zrádci, které udávali obyvatelé všech světů, lovili je námezdní lovci ve všech soustavách a pronásledovala je jednotka inkvizitorů. Není divu, že bylo velmi těžké se v tak velké galaxii dobře schovat. Řady uprchlíků rychle řídly a Impérium ve své snaze nepolevovalo.

    Mistr Jedi, Kael Rindar byl jeden z těch, komu se podařilo uniknout před rozkazem 66. Bohužel v ten den přišel o svého mladého padawana, který naposledy vydechl v jeho náručí. Plný bolesti z této ztráty, zrady a genocidy celého řádu se uchýlil do vyhnanství do jedné z vnějších soustav na zapadlou a ne příliš zajímavou planetu Onderon. Odložil svůj světlený meč a pod jménem Darven Kael tam začal pracovat jako kovář, nenápadný a spořádaný občan hlavního města Iziz. Rozhodl se dožít svůj život v poklidu a svůj boj proti Sithům vzdal. Ovšem i tady, na okraji galaxie, byla znát vláda Impéria den ode dne více. A blížící se pach zla, může probudit dřímající ukryté dobro.