Místo: planeta Onderon
Rok: 17 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).
Na Onderonu byl jeden z mnoha obyčejných, nezajímavých dní. Slunce na obloze stálo vysoko nad hlavami obyvatel města Iziz a jeho paprsky rozpalovaly ulici. Před kovárnou, ve stínu plechového přístřešku, seděl Kael na nízké lavičce. Otevřel kovovou misku s dušeným masem a zeleninou, kterou mu připravila paní Brava, manželka jeho zaměstnavatele. Každý den chystala oběd všem v kovárně. Její jídlo bylo tak dobré, že by někteří dělníci klidně pracovali za méně kreditů jen, aby si mohli přidat. Kael jedl mlčky, zadumaně zíral do dálky a vychutnával si vzácné ticho. Zvuky kladiv a kovu za jeho zády na chvíli utichly.
„Pane DarveneDarven Kael
Bývalý Jedi, Kael Rindar, si pro svůj pobyt na Onderonu, kde se skrývá, změnil jméno na Darven Kael.! Pane Darvene!“ ozval se radostný dětský křik. Ze zadní uličky přiběhla dvojice dětí – Liro, desetiletý chlapec s věčně rozcuchanými vlasy a jeho mladší sestra Sena, sotva sedmiletá, s očima velkýma jako měsíc v úplňku. Oba byli udýchaní od toho, jak spěchali.
Kael se pousmál, ale dál poklidně žvýkal. „Neměli byste být s matkou? Pomáhá vám s učením nebo ne?“
„Říkala, že máme přestávku, stejně jako vy!“ prohlásil Liro hrdě a Sena horlivě s úsměvem přikývla.
„A chceme příběh!“ dodala.
„Příběh o Jediovi,“ upřesnil Liro. „Ten poslední byl skvělý! Jak zachránil senátorku na planetě z ledu!“
Kael zavrtěl hlavou a trochu se odklonil. „Děti, to jsou jen pohádky. Jediové jsou pryč. Za pár let bude Impérium tvrdit, že ani neexistovali.“
„Existovali!“ řekla Sena a její tvář se zamračila. „Teta Nia říkala, že hlídali mír v celé galaxii, ale impérium se jich bálo, a tak je zničilo!“ Kael zavřel oči a zhluboka se nadechl. Jeho vzpomínky byly stále živé.
„Povídejte, pane Darvene,“ zaprosil Liro a zamrkal na něj svýma zvědavýma očima. „Třeba jen malý příběh. O Jediovi… a jeho učedníkovi.“
Kael se podíval na děti, pak dolů na svou sotva načatou porci. Povzdechl si, odložil misku stranou a opřel se o koleno. V jeho očích se na okamžik objevil stín vzpomínek, který rychle potlačil. Pak začal pomalu s vyprávěním: „Dobře. Ale jen jeden. A musíte slíbit, že si ho necháte pro sebe.“ Obě děti horlivě přikývly.
„Tak poslouchejte. Jedi, jemuž říkali Ridan… byl zkušený rytíř. Ale nebyl sám. Měl mladého padawana, chlapce jménem Elor. Byl odvážný, trochu neposlušný, ale měl srdce větší než celý Coruscant.“
Děti seděly tiše a s napětím čekaly na dobrodružství.
„Jednou je rada Jediů vyslala na Verthii. Byla to nehostinná planeta, kde vítr řezal do tváří jako nůž a vše bylo zahalené prachem. Místní osadníci žádali o pomoc. Báli se něčeho ve starých opuštěných dolech kousek za městem. Často se odtamtud ozývaly podivné zvuky. Téměř každou noc se tam něco pohybovalo a byla vidět různá světla. Už se odtamtud nevrátili čtyři muži, kteří se místo rozhodli prozkoumat na vlastní pěst. Obvykle se Jediové takovými věcmi nezabývají, ale byl to ideální úkol pro výcvik mladého padawana. Radě se to příliš nezamlouvalo, ale mistr Ridan si prosadil svou. Elor byl nadšený. Konečně mohl někomu v galaxii skutečně pomoci a nejen nudně dokola trénovat v chrámu a vést filozofické debaty, jak sám říkal.
Jakmile Ridan a Elor přistáli na Verthii, vyslechli si místní obyvatele a vyrazili do dolů – temných, nekonečných chodeb, kde ozvěna jejich vlastních kroků zněla jako cizí.“
„Co to bylo?“ zašeptala Sena a podívala se tázavě na brášku. Ten jen pokrčil rameny a pak se oba zvídavě obrátili zpět na svého vypravěče. Kael se pousmál.
„To nikdo přesně nevěděl. Proto požádali o pomoc Jedie. Ti došli k ústí do důlní chodby. Všude bylo ticho a nikde nikdo. Kývli na sebe a pomalu vstoupili dovnitř. Nejdříve mistr a za ním jeho učedník. Po nějaké době zvedl Ridan ruku a oba zastavili. Něco cítil. Promlouvala k němu Síla.
‚Cítíš to?‘ zeptal se tiše Elora.
Mladík zavřel oči a zhluboka se nadechl: ‚Pečené maso,‘ odpověděl, když zavětřil vůni jídla.
Ridan obrátil oči v sloup: ‚Co ti říká Síla, ne tvůj nos.‘
Elor se začervenal: ‚Promiňte, mistře.‘
‚Je jich tam osm, někteří spí. Zatím o nás neví. Je to asi padesát kroků tudy,‘ ukázal Ridan prstem před sebe.
Byla to skupinka pašeráků, využívali důl jako skrýš. Měli tam zbraně, bedny s různým zbožím, droidy, všechno. Jediové věděli, že nesmí zaútočit, ale musí využít moment překvapení. Elor navrhl, že je obejde skrze starý výtahový tunel a přiblíží se k nim z druhé strany. Ridanovi se to moc nelíbilo, bylo to riskantní, ale Elor měl pravdu. Bylo třeba se k nim dostat blíž a zaskočit je.
Elor se konečně vyloupl z úzké chodbičky. Byl blízko pašeráků, ale skrytý ve stínu. Na druhé straně viděl svého mistra za velkým kusem skály. Šest mužů spalo zabalených v dekách u zdi a dva seděli u ohně. O něčem se bavili a u toho střídavě popíjeli z velké, už poloprázdné lahve. Podle jejich pohybů bylo zjevné, že to není voda, ale něco ostřejšího. Kolem se válely bedny s různým, povětšinou vzácným obsahem. Součástky, alkohol, zbraně. Elor si pozorně vše prohlížel. Oči mu kmitaly z bedny na bednu, až se u jedné zastavil a dostal nápad. Padawan totiž poznal, že bedna je plná malých pytlíků s vzácným Tuissanským kořením. Na černém trhu mělo vysokou cenu jako silný opiát.
Vytáhl z pláště vysílačku: ‚Mistře mám nápad,‘ řekl tiše. Jejich oči se setkaly a Elor mrknul na jednu otevřenou bednu na kraji jeskyně. Ridan pochopil, souhlasně na Elora kývnul a řekl: ‚Odlákej je.‘
Pak si oba nasadili na ústa a nos malý dýchací přístroj. Elor natáhl ruku směrem k hromadě blasterů a Silou pohnul jedním vespod. Hromada se najednou sesunula, až oba muži u ohně nadskočili. Podívali se na sebe. Pak vstali, a zatímco se hádali, kdo zbraně tak nedbale naskládal, je začali rovnat zpátky. V tu chvíli natáhl ruku mistr Ridan. Čtyři pytlíky s kořením z bedny se vznesly do vzduchu a pomalu pluly k ohništi. Jakmile byly nad plameny, kde si pašeráci pekli večeři, ruku sklonil a pytlíky pohltil oheň. Trvalo to jen pár vteřin a koření se vzňalo velkým fialovým plamenem. Jeskyni zalil hustý dým. Nebylo vidět na jediný krok. Oba Jediové čekali, až se oblak rozptýlí. Pak vystoupili ze svých úkrytů. Oba muži leželi na zemi v bezvědomí. Ridan přikázal svému žákovi, aby všechny svázal. Věděl, že teď budou ještě několik hodin v hlubokém spánku a pak je čeká ukrutný bolehlav, což jim trochu škodolibě přál. A tak pašeráky porazili – a nikoho nemuseli zabít. Šli na to důvtipem a mladý Elor prokázal své schopnosti hodné Jedie. Rozvahu, trpělivost a improvizaci.“
„A co ti čtyři osadníci? Ty nenašli?“ ptala se zvědavě Sena.
„No vidíš, na ty jsem zapomněl,“ usmál se Kael, „Ty samozřejmě potom všichni hledali a našli je svázané mnohem dále v jedné studené a vlhké chodbě. Byli zesláblí, hladoví, ale naštěstí je našli včas.“
„Takže vyhráli?“ zeptal se Liro.
Kael přikývl. „Ano. Nejdůležitější však nebylo vítězství, ale to, co Elor řekl na konci: ‚Jedi nepřináší světlo galaxii silou, ale tím, komu pomůže ve tmě najít cestu ven.‘“
Chvíli bylo ticho. Děti seděly beze slov, zahloubané. Sena tiše špitla: „Myslím, že Ridan byl jako vy.“
Kael se usmál, ale jeho oči zůstaly trochu nepřítomné. Vzal do ruky misku s obědem a znovu se pustil do jídla.
„Možná,“ řekl tiše. „A teď běžte, ať vás matka nechytí, že zahálíte.“
Děti odběhly, šeptajíce si o Jediovi a jeho učedníkovi. Kael zůstal sedět sám. Vánek zvedl trochu prachu a přinesl s sebou vůni kovu a uhlí. V jeho srdci, hluboko uvnitř, jej na chvíli zahřála vzpomínka na Elana.
Když dojedl svůj oběd. Podíval se směrem, kam odběhly děti. Už po nich nebylo stopy. Vyšel ze stínu na slunce. Zavřel oči a své čelo vystavil jeho horkým paprskům. Chvíli tam jen tak nehnutě stál. Po chvíli se za ním ozvaly pásy droida BS-8, který vyjel z vrat kovárny: „DarveneDarven Kael
Bývalý Jedi, Kael Rindar, si pro svůj pobyt na Onderonu, kde se skrývá, změnil jméno na Darven Kael.. Konec přestávky. Zpátky do práce.“ Znělo to až nevrle. Kael pomalu otevřel oči, po tváři mu stékala lesklá slza. Otřel si ji a otočil se: „Kdy se z tebe stal mistr, Osmičko? Pokud vím, tak ty rozkazy nedáváš, jen přijímáš,“ usmál se Kael a když droida cestou zpět do kovárny míjel, poplácal ho po hlavě. BS-8 se za nim jen otočil a tiše poznamenal: „Lidé.“
