Knihy by Filmový PODCAST

Štítek: BS-8

  • Kapitola 10. – Ravok

    Kapitola 10. – Ravok

    Místo: planeta Onderon
    Rok: 17 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).

    Byl to další den v hlavním městě Iziz na Onderonu. Slunce zalévalo jeho prašné ulice zlatavým světlem. Kael byl ještě v kovárně. Zněly údery jeho kladiva dopadající na rozžhavený kus železa, když do dílny vtrhl zadýchaný mladík.

    „Darvene!“ vyrazil ze sebe a opřel se o rám dveří, lapajíc po dechu.

    Kael se pomalu otočil, otřel si ruce do kožené zástěry a tázavě pohlédl na chlapce.

    „Co se děje, Fille?“
    „Viděl jsem… Ravoka! Ten… ten lovec odměn! Je tady!“

    Okamžitě to vzbudilo pozornost všech v kovárně. Ostatní řemeslníci se přestali věnovat práci a přistoupili blíž. Jeden z nich, starší muž s šedými vousy, si zamyšleně promnul bradu.

    „Co by tady dělal takový zabiják?“ zamumlal. Nebyl snad nikdo, kdo by onoho maskovaného lovce neznal nebo alespoň jeho jméno. Kael se lehce zamračil a přikývl. Ravok. Znal to jméno z povídaček a různých vyprávění. Kamkoliv lovec dorazil, všichni se klidili z ulice kudy procházel.
    „Kde si ho viděl?“ zeptal se Kael tiše.
    „Prochází hlavní ulicí. Myslím, že jde sem, sem do naší ulice. A… má s sebou toho droida. Všichni se mu klidí z cesty,“ vykoktal Fill.
    Kael kývl a sundal si zástěru. „Pojďme se podívat,“ pronesl. Jeho hlas nezněl ani vzrušeně, ani vystrašeně. BS-8 se k nim automaticky přidal.

    Když se dostali ven, ulice už byla téměř prázdná. Lidé se schovávali v domech nebo sledovali dění z bezpečné vzdálenosti. A pak ho spatřili – vysoká postava v kápi a černém brnění s maskou, která zcela zakrývala obličej. Za ním se nesl jeho droid, HK-51, kovový přízrak s červeně zářícíma očima. Štíhlý, kovově stříbrný očividně bojový droid s robustním hrudním plátem a dlouhými mechanickými pažemi zakončenými drtivými prsty. Působil jako neúprosný nástroj na zabíjení. Ravok se zastavil u jednoho domu v ulici a hlasem, který zněl jako skřípot kovu, promluvil.

    „Vyjdi ven Maskale Fexi. Mám tě přivést živého, ale nerad bych změnil plán.“

    Nic se nedělo. Ravok chvíli vyčkával, pak pokynul droidovi, aby otevřel dveře. HK-51 bez zaváhání přistoupil, chytil velké kovové panely a za skřípavého zvuku je pomalu odsunul stranou. „Potvrzení: Rozkaz splněn,“ pronesl chladným mechanickým hlasem. Když se průchod uvolnil, droid ustoupil, aby jeho pán mohl vejít. Nějakou dobu bylo ticho. Všichni kolem byli v očekávání, co bude dál. Pak se z útrob domu ozvaly tiché dunivé rány, jako by někdo převracel nábytek. Lidé v okolí ani nedutali. Po několika minutách ticha se ozval zvuk rozbitého skla a oknem prolétla postava – muž, který dopadl na prašnou cestu jako hadrová panenka.

    Ravok se po chvíli elegantně vyhoupl oknem za ním. Muž na zemi se snažil postavit, ale HK-51 mu mechanicky přišlápl hrudník. Ravok k němu pomalu přistoupil, vzal ho za límec a zvedl na nohy.

    „Ty sis vážně myslel, že se přede mnou schováš?“ pronesl chladně. Pak mu připnul pouta a pokynul droidovi.
    „Odveď ho na loď,“ přikázal.

    Droid kývl, zvedl zajatce jednou rukou jako by nic nevážil a nesl ho ulicí. Lidé se krčili v postranních uličkách, napjatí jako struny. Najednou se z domu vyřítil další muž s blasterem. Měl strach, ale rozhodnost mu dodávala odvahu. Vystřelil na Ravoka, ale minul. Lovec se bleskově otočil a jeho blaster vyštěkl. Útočník zakřičel bolestí. Zbraň mu vypadla z ruky a on sám se zhroutil na kolena, držíc si spálené zápěstí.

    „Zrůdo! Nemáš právo!“ vykřikl, plný bolesti a vzteku.
    „Právo?“ ozvalo se z pod masky. Ravok přistoupil k muži, aniž by věnoval jediný pohled lidem okolo. Uchopil muže za hrdlo a vytáhl malý skener. Přitiskl ho k jeho tváři a chvíli čekal na výsledek.
    „Mizerná odměna,“ pronesl. „Nestojíš za námahu.“

    Pak ho prostě pohodil na zem a chladnokrevně jednou ranou zastřelil. Lidé kolem zděšeně vykřikli a někteří se rozprchli. Ravok pomalu zasunul blaster do pouzdra a rozhlédl se.

    „Zloděj,“ pronesl stroze. „Uprchl z trestanecké kolonie. Nezaslouží slitování.“

    Pak, jako by se nic nestalo, se otočil a vykročil za svým droidem. Ulice byla prázdná, jako by kolem prošla smrt sama.

    Kael to vše sledoval. Ravok byl přesně takový, jakého ho popisovali – chladný, nemilosrdný a efektivní. Bez váhání zničil kohokoli, kdo mu stál v cestě.

    „Tak to je Ravok,“ zamumlal Fill vedle něj třesoucím se hlasem.

    Kael nepřítomně přikývl. Věděl, že muž jako Ravok nevěří na náhody. Jeho přítomnost v Izizu by příště mohla znamenat potíže pro všechny.

    Jakmile Ravok a jeho droid zmizeli za rohem, napjaté ticho v ulici se pomalu rozplynulo. Jako by se to ani nestalo. Seběhlo se to rychle. Jen rozbité okno a sklo na ulici odrážející sluneční paprsky zůstaly jako důkaz. Lidé se opatrně vrátili ke svým každodenním činnostem, ale na jejich tvářích zůstával výraz strachu a šoku. V kovárně se začalo znovu ozývat bušení kladiv a syčení rozžhaveného kovu, ale konverzace byla o něco tišší než obvykle.

    Kael se vrátil ke své práci, ale myšlenky se mu neustále vracely k Ravokovi a jeho podivnému společníkovi. Když mlčenlivě zatloukal nýt do čerstvě vykovaného plátu, jeho zvědavost nakonec zvítězila.

    „Hej, Terysi,“ oslovil jednoho z kovářů, který se právě snažil opravit zlomené kleště. „Víš, co to bylo za droida? Ještě jsem nic takového neviděl.“
    Terys, vysoký a štíhlý muž s potrhanou zástěrou, zavrtěl hlavou. „Já nevím, mistře. Vypadalo to jako nějaký starý model, ale evidentně dobře modernizovaný. Nikdy jsem nic takového neviděl. A upřímně… už ani nechci.“

    Ostatní v kovárně jen pokrčili rameny a věnovali se svým úkolům. Nikdo z nich nebyl příliš zběhlý ve starých technologiích nebo modelech droidů. Kael se zamračil a přemýšlel, až nakonec pohlédl na BS-8. „Osmičko,“ zavolal na něj, „co to bylo za droida? Tady nikdo netuší, co to bylo.“

    BS-8 se pomalu otočil, červené světlo uprostřed jeho hlavy zablikalo. „Vypadal jako model HK-51, pane.“
    „HK-51?“ Kael zvedl obočí. „To mi nic neříká.“

    Droid chvíli tiše zpracovával informace. „Model HK-51 byl navržen jako pokročilý bojový droid během éry Staré republiky, přibližně před 3500 standardními roky. Vycházel z dřívějšího modelu HK-47. Tito droidi byli známí svou vysokou efektivitou při lovu cílů a v eliminaci nepřátel. Většina z nich byla zničena nebo deaktivována po válkách, které následovaly po pádu Sithského impéria.“

    Kael si utřel zpocené čelo a zkusil si poskládat všechny informace dohromady. „Takže je to nějaký prastarý droid? Jak je možné, že je ještě v provozu? Vypadal velice zachovale.“

    BS-8 přitakal. „Zaznamenány jsou pouze ojedinělé případy přežití modelů HK-51. Nejpravděpodobnější scénář zahrnuje jejich uskladnění v dávno ztracených základnách nebo lodích. Vzhledem k jejich konstrukci by mělo být možné provést jejich reaktivaci, ačkoliv to zahrnuje náročnou opravu.“

    Kael se zamyslel. „Takže Ravok musel najít jednoho z těch droidů a nějak ho opravit… nebo mu někdo pomohl. Tak či tak, mít něco takového po boku je… děsivé.“

    Terys přistoupil blíž a přidal se k rozhovoru. „Zní to, jako by Ravok potřeboval něco, co je stejně nemilosrdné jako on sám.“

    Kael přikývl a jeho mysl se stáhla zpět k tomu, co právě viděl. Ravok působil jako chladnokrevný stroj a jeho droid nebyl o nic méně hrozivý. Kovář znovu zvedl kladivo a snažil se přehlušit své obavy rytmickými údery, ale bylo jasné, že přítomnost lovce v Izizu přinesla do města neklid, který jen tak nezmizí.

  • Kapitola 8. – Minulost ukrytá v sazích

    Kapitola 8. – Minulost ukrytá v sazích

    Místo: planeta Onderon
    Rok: 17 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).

    Na Onderonu byl jeden z mnoha obyčejných, nezajímavých dní. Slunce na obloze stálo vysoko nad hlavami obyvatel města Iziz a jeho paprsky rozpalovaly ulici. Před kovárnou, ve stínu plechového přístřešku, seděl Kael na nízké lavičce. Otevřel kovovou misku s dušeným masem a zeleninou, kterou mu připravila paní Brava, manželka jeho zaměstnavatele. Každý den chystala oběd všem v kovárně. Její jídlo bylo tak dobré, že by někteří dělníci klidně pracovali za méně kreditů jen, aby si mohli přidat. Kael jedl mlčky, zadumaně zíral do dálky a vychutnával si vzácné ticho. Zvuky kladiv a kovu za jeho zády na chvíli utichly.

    „Pane DarveneDarven Kael
    Bývalý Jedi, Kael Rindar, si pro svůj pobyt na Onderonu, kde se skrývá, změnil jméno na Darven Kael.    ! Pane Darvene!“ ozval se radostný dětský křik. Ze zadní uličky přiběhla dvojice dětí – Liro, desetiletý chlapec s věčně rozcuchanými vlasy a jeho mladší sestra Sena, sotva sedmiletá, s očima velkýma jako měsíc v úplňku. Oba byli udýchaní od toho, jak spěchali.
    Kael se pousmál, ale dál poklidně žvýkal. „Neměli byste být s matkou? Pomáhá vám s učením nebo ne?“
    „Říkala, že máme přestávku, stejně jako vy!“ prohlásil Liro hrdě a Sena horlivě s úsměvem přikývla.
    „A chceme příběh!“ dodala.
    „Příběh o Jediovi,“ upřesnil Liro. „Ten poslední byl skvělý! Jak zachránil senátorku na planetě z ledu!“
    Kael zavrtěl hlavou a trochu se odklonil. „Děti, to jsou jen pohádky. Jediové jsou pryč. Za pár let bude Impérium tvrdit, že ani neexistovali.“
    „Existovali!“ řekla Sena a její tvář se zamračila. „Teta Nia říkala, že hlídali mír v celé galaxii, ale impérium se jich bálo, a tak je zničilo!“ Kael zavřel oči a zhluboka se nadechl. Jeho vzpomínky byly stále živé.
    „Povídejte, pane Darvene,“ zaprosil Liro a zamrkal na něj svýma zvědavýma očima. „Třeba jen malý příběh. O Jediovi… a jeho učedníkovi.“

    Kael se podíval na děti, pak dolů na svou sotva načatou porci. Povzdechl si, odložil misku stranou a opřel se o koleno. V jeho očích se na okamžik objevil stín vzpomínek, který rychle potlačil. Pak začal pomalu s vyprávěním: „Dobře. Ale jen jeden. A musíte slíbit, že si ho necháte pro sebe.“ Obě děti horlivě přikývly.

    „Tak poslouchejte. Jedi, jemuž říkali Ridan… byl zkušený rytíř. Ale nebyl sám. Měl mladého padawana, chlapce jménem Elor. Byl odvážný, trochu neposlušný, ale měl srdce větší než celý Coruscant.“
    Děti seděly tiše a s napětím čekaly na dobrodružství.

    „Jednou je rada Jediů vyslala na Verthii. Byla to nehostinná planeta, kde vítr řezal do tváří jako nůž a vše bylo zahalené prachem. Místní osadníci žádali o pomoc. Báli se něčeho ve starých opuštěných dolech kousek za městem. Často se odtamtud ozývaly podivné zvuky. Téměř každou noc se tam něco pohybovalo a byla vidět různá světla. Už se odtamtud nevrátili čtyři muži, kteří se místo rozhodli prozkoumat na vlastní pěst. Obvykle se Jediové takovými věcmi nezabývají, ale byl to ideální úkol pro výcvik mladého padawana. Radě se to příliš nezamlouvalo, ale mistr Ridan si prosadil svou. Elor byl nadšený. Konečně mohl někomu v galaxii skutečně pomoci a nejen nudně dokola trénovat v chrámu a vést filozofické debaty, jak sám říkal.

    Jakmile Ridan a Elor přistáli na Verthii, vyslechli si místní obyvatele a vyrazili do dolů – temných, nekonečných chodeb, kde ozvěna jejich vlastních kroků zněla jako cizí.“
    „Co to bylo?“ zašeptala Sena a podívala se tázavě na brášku. Ten jen pokrčil rameny a pak se oba zvídavě obrátili zpět na svého vypravěče. Kael se pousmál.
    „To nikdo přesně nevěděl. Proto požádali o pomoc Jedie. Ti došli k ústí do důlní chodby. Všude bylo ticho a nikde nikdo. Kývli na sebe a pomalu vstoupili dovnitř. Nejdříve mistr a za ním jeho učedník. Po nějaké době zvedl Ridan ruku a oba zastavili. Něco cítil. Promlouvala k němu Síla.
    ‚Cítíš to?‘ zeptal se tiše Elora.
    Mladík zavřel oči a zhluboka se nadechl: ‚Pečené maso,‘ odpověděl, když zavětřil vůni jídla.
    Ridan obrátil oči v sloup: ‚Co ti říká Síla, ne tvůj nos.‘
    Elor se začervenal: ‚Promiňte, mistře.‘
    ‚Je jich tam osm, někteří spí. Zatím o nás neví. Je to asi padesát kroků tudy,‘ ukázal Ridan prstem před sebe.

    Byla to skupinka pašeráků, využívali důl jako skrýš. Měli tam zbraně, bedny s různým zbožím, droidy, všechno. Jediové věděli, že nesmí zaútočit, ale musí využít moment překvapení. Elor navrhl, že je obejde skrze starý výtahový tunel a přiblíží se k nim z druhé strany. Ridanovi se to moc nelíbilo, bylo to riskantní, ale Elor měl pravdu. Bylo třeba se k nim dostat blíž a zaskočit je.
    Elor se konečně vyloupl z úzké chodbičky. Byl blízko pašeráků, ale skrytý ve stínu. Na druhé straně viděl svého mistra za velkým kusem skály. Šest mužů spalo zabalených v dekách u zdi a dva seděli u ohně. O něčem se bavili a u toho střídavě popíjeli z velké, už poloprázdné lahve. Podle jejich pohybů bylo zjevné, že to není voda, ale něco ostřejšího. Kolem se válely bedny s různým, povětšinou vzácným obsahem. Součástky, alkohol, zbraně. Elor si pozorně vše prohlížel. Oči mu kmitaly z bedny na bednu, až se u jedné zastavil a dostal nápad. Padawan totiž poznal, že bedna je plná malých pytlíků s vzácným Tuissanským kořením. Na černém trhu mělo vysokou cenu jako silný opiát.

    Vytáhl z pláště vysílačku: ‚Mistře mám nápad,‘ řekl tiše. Jejich oči se setkaly a Elor mrknul na jednu otevřenou bednu na kraji jeskyně. Ridan pochopil, souhlasně na Elora kývnul a řekl: ‚Odlákej je.‘

    Pak si oba nasadili na ústa a nos malý dýchací přístroj. Elor natáhl ruku směrem k hromadě blasterů a Silou pohnul jedním vespod. Hromada se najednou sesunula, až oba muži u ohně nadskočili. Podívali se na sebe. Pak vstali, a zatímco se hádali, kdo zbraně tak nedbale naskládal, je začali rovnat zpátky. V tu chvíli natáhl ruku mistr Ridan. Čtyři pytlíky s kořením z bedny se vznesly do vzduchu a pomalu pluly k ohništi. Jakmile byly nad plameny, kde si pašeráci pekli večeři, ruku sklonil a pytlíky pohltil oheň. Trvalo to jen pár vteřin a koření se vzňalo velkým fialovým plamenem. Jeskyni zalil hustý dým. Nebylo vidět na jediný krok. Oba Jediové čekali, až se oblak rozptýlí. Pak vystoupili ze svých úkrytů. Oba muži leželi na zemi v bezvědomí. Ridan přikázal svému žákovi, aby všechny svázal. Věděl, že teď budou ještě několik hodin v hlubokém spánku a pak je čeká ukrutný bolehlav, což jim trochu škodolibě přál. A tak pašeráky porazili – a nikoho nemuseli zabít. Šli na to důvtipem a mladý Elor prokázal své schopnosti hodné Jedie. Rozvahu, trpělivost a improvizaci.“
    „A co ti čtyři osadníci? Ty nenašli?“ ptala se zvědavě Sena.
    „No vidíš, na ty jsem zapomněl,“ usmál se Kael, „Ty samozřejmě potom všichni hledali a našli je svázané mnohem dále v jedné studené a vlhké chodbě. Byli zesláblí, hladoví, ale naštěstí je našli včas.“
    „Takže vyhráli?“ zeptal se Liro.
    Kael přikývl. „Ano. Nejdůležitější však nebylo vítězství, ale to, co Elor řekl na konci: ‚Jedi nepřináší světlo galaxii silou, ale tím, komu pomůže ve tmě najít cestu ven.‘“
    Chvíli bylo ticho. Děti seděly beze slov, zahloubané. Sena tiše špitla: „Myslím, že Ridan byl jako vy.“
    Kael se usmál, ale jeho oči zůstaly trochu nepřítomné. Vzal do ruky misku s obědem a znovu se pustil do jídla.
    „Možná,“ řekl tiše. „A teď běžte, ať vás matka nechytí, že zahálíte.“

    Děti odběhly, šeptajíce si o Jediovi a jeho učedníkovi. Kael zůstal sedět sám. Vánek zvedl trochu prachu a přinesl s sebou vůni kovu a uhlí. V jeho srdci, hluboko uvnitř, jej na chvíli zahřála vzpomínka na Elana.
    Když dojedl svůj oběd. Podíval se směrem, kam odběhly děti. Už po nich nebylo stopy. Vyšel ze stínu na slunce. Zavřel oči a své čelo vystavil jeho horkým paprskům. Chvíli tam jen tak nehnutě stál. Po chvíli se za ním ozvaly pásy droida BS-8, který vyjel z vrat kovárny: „DarveneDarven Kael
    Bývalý Jedi, Kael Rindar, si pro svůj pobyt na Onderonu, kde se skrývá, změnil jméno na Darven Kael.    . Konec přestávky. Zpátky do práce.“ Znělo to až nevrle. Kael pomalu otevřel oči, po tváři mu stékala lesklá slza. Otřel si ji a otočil se: „Kdy se z tebe stal mistr, Osmičko? Pokud vím, tak ty rozkazy nedáváš, jen přijímáš,“ usmál se Kael a když droida cestou zpět do kovárny míjel, poplácal ho po hlavě. BS-8 se za nim jen otočil a tiše poznamenal: „Lidé.“

  • Kapitola 1. – Kael Rindar

    Kapitola 1. – Kael Rindar

    Místo: planeta Onderon
    Rok: 17 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).

    Slunce se teprve probouzelo nad horizontem a město Iziz, hlavní město a centrum všeho dění na planetě Onderon, se pomalu halilo do světla nového dne. V malé místnosti na okraji města se ve své posteli prudce probudil muž, Kael Rindar, nyní známý jako Darven Kael. Jeho dech byl zrychlený a oči se upíraly na dřevěnou krabičku na stolku vedle postele. Posadil se, pomalu ji otevřel a zíral na krystal uvnitř, ten zářil jemnou modrou barvou. Vzal ho do dlaně a zavřel oči. Snažil se uklidnit myšlenky, které mu vířily hlavou. Přesto se jeho mysl vracela do minulosti, k padawanovi, kterého nedokázal ochránit. Po chvíli otevřel oči, krystal vrátil do schránky a zvedl se. Přistoupil ke stolu, kde stála rezavá nádoba s vodou a rychle si opláchl obličej. Převlékl se do pracovního oděvu a vyrazil ven.

    Cestou pozdravil pár známých tváří. Neměl tady žádné přátele, ale za ty dva roky, co zde žije, už nebyl pro místní cizinec. V ulicích byl už čilý ranní ruch. Lidé, droidi a různé dopravní prostředky hučely a vířily prach ze silnice. Zastavil se u pouličního stánku místního pekaře na rohu ulice a koupil si svůj oblíbený černý chléb. Ukousnul si první sousto a zamířil rovnou do kovárny. Tam teď pracoval a ukrýval se mezi obyvateli města. Když vešel, hned se ozvalo: „Další den v ráji, pane. Aspoň že tahle výheň není imperiální,“ poznamenal kovářský droid BS-8, který už zahájil svou směnu. Byl to unikátní stroj. Měl odolnou konstrukci, zčernalou od neustálého žáru okolo. Byl robustní a silný. Kladivem se oháněl lépe než kdejaký kovář. Kael se na něj pousmál a začal si připravovat nářadí. Dopoledne probíhalo v rytmu úderů kladiv, vůně kovu a občasných droidových komentářů. Existovaly i velké továrny se sériovou výrobou, ale tahle skromná kovárna se věnovala zakázkové výrobě. Byla vyhlášená svou vysokou kvalitou a o zákazníky neměla nouzi.

    Po práci Kael často vyrážel do lesů za hradbami města, do nedaleké opuštěné svatyně, kde si našel klidné místo k meditaci. Nebylo to zrovna bezpečné, džungle na Onderonu jsou domovem spousty divokých šelem. To právě bývalému mistru Jediovi vyhovovalo. Nemusel se bát, že by se tam za ním někdo odvážil. Dnes však cestou zpozorněl – něco se pohnulo ve křoví. A znova, pohyb větví a listí byl zřetelný. Vzápětí na něj vyskočil děsivý šavlozubý predátor. Když se jejich pohledy setkaly, Kael instinktivně napřáhl ruku a sotva viditelnou vlnou Síly šelmu odstrčil zpět do houští. Zvíře zmateně zavrčelo a stáhlo se zpět do temnoty okolního porostu. Kael chvíli nehybně stál na místě a kontroloval okolí. Zdálo se, že je po všem. Nebylo to poprvé. Mohl pokračovat do svatyně.

    Večer, po dlouhé meditaci se vrátil do města a zamířil do místní hospody. Bylo to jedno z mála míst, kde mohl nenápadně poslouchat drby a příběhy z okolního světa. Objednal si pálenku jako obvykle a sedl si do rohu místnosti k prázdnému stolu. Zrovna, když dopíjel třetí sklenku, do hospody vstoupil muž v cestovním plášti – místní obchodník, známý svými neoficiálními cestami mimo planetu: „Poslouchejte, lidi,“ postavil se doprostřed místnosti. „Na jedné zapadlé planetě jsem slyšel něco neuvěřitelného. Prý tam někdo viděl Jedie. A ne ledajakého! Sám a bez pomoci zlikvidoval celou imperiální jednotku a zachránil vesnici.“ Hospodou se rozlehlo ticho. Kael se narovnal a jeho pohled ztuhl. Obchodník pokračoval: „Nikdo neví, kam zmizel. Prostě se objevil, udělal svoje a zase byl pryč. Jako duch nebo stín. A když začala střelba, nikdo ho nedokázal zasáhnout.“ Kael se snažil zachovat klid, ale v hlavě mu vířily otázky. Mohl by to být někdo, koho znal? Nějaký další přeživší? Nenápadně napínal uši a očekával další detaily, ale už žádné nepřišly. Muž se posadil k ostatním a atmosféra v hospodě se pomalu vrátila do normálu. Kael však věděl, že musí zjistit víc. Zvedl se a šel k baru, objednal další pálenku a opřel se vedle obchodníka: „Takové zprávy se nešíří jen tak,“ pronesl klidným hlasem. Obchodník se prudce otočil, přeměřil si Kaela pohledem, ale pálenka, kterou před něj kovář postavil zvítězila nad podezřením. „Odkud to víš?“ ptá se Kael. Muž měl už dost vypito, ale nabízený úplatek vypil. „Někde na okraji galaxie… jméno mi vypadlo. Ale slyšel jsem to od jednoho lovce, co tam byl kvůli kožešin. Prý to byla malá vesnice, vesmírný prach a kamení, ale Jedi prý byl jako z legend.“ Kael si povzdechl a objednal mu ještě jednoho panáka. Obchodník se na něj usmál a obrátil ho do sebe. Když bylo jasné, že už si na nic nevzpomene, Kael jej poplácal po rameni a vytratil se ven.

    Když se obchodník po hodině vypotácel z hospody, zamířil ke své lodi do přístavu. Motal se po ulicích a něco si pro sebe mumlal. Jakmile dorazil k lodi, volal na svého droida: „Gogy! Otevři, sakra!“ Ticho. Z lodi se nic neozvalo. V ten moment se za ním objevil ze stínu Kael. Bez jediného zvuku chytil obchodníka kolem krku a přitiskl mu ruku na spánek. „Odpusť, příteli,“ zašeptal a zavřel oči. Síla se jemně propojila s obchodníkovou myslí, a i když se muž pokusil bránit, vzápětí jeho tělo ochablo a oči se mu zamlžily. Kael pátral v jeho mysli, hledal jméno planety. Bohužel, nebylo tam. Zklamaně vydechl, obchodníka pomalu pustil a opatrně jej bezvládného položil na zem. Rozhlédl se a tiše zmizel do tmy.

    Ozval se mechanický zvuk hydrauliky a dveře lodě se otevřely. Kousek od bezvládného těla obchodníka dosedla rampa, kterou zalilo silné světlo z útrob lodi. Na prahu se rýsovala silueta droida, který pomalu scházel dolů ke svému pánovi. Byl to Gogy, model G0G-22A. Byl štíhlý, vysoký, s mohutným tělem a tenkými nohami. Jeho temné siluetě dominovaly dvě modře svítící oči. „Už zase?“ povzdechl si mechanickým hlasem, když viděl svého pána na zemi. Pomalu ho zvedl a odnesl do lodi. Dveře se za ním zavřely a nastalo ticho, tedy až na nekonečné a pronikavé hučení generátorů a lamp.

    Kael mezitím kráčel nočními ulicemi města a přemýšlel o tom, že možná opravdu přežil i jiný Jedi. Když dorazil do svého skromného domu, unaveně se svalil na postel a přemýšlel o tom, co slyšel. Za poslední dva roky o žádném živém Jediovi neslyšel. Může tomu věřit?