Knihy by Filmový PODCAST

Štítek: HK-51

  • Kapitola 14. – Mám tě

    Kapitola 14. – Mám tě

    Místo: planeta Sutus
    Rok: 17 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).

    Ravok seděl v pilotní kabině svého stíhače, oči soustředěné na hvězdné pozadí před ním. Droid HK-51 stál opřený o panel s přístroji, jeho červené oči hypnotizovaly obrazovky. Když loď přešla do hyperprostoru, droid se natočil směrem k Ravokovi a jeho hlas se nesl mechanickým tónem: „Poznatek: Cíl je Jedi. Riziko: Vysoké. Doporučení: Analyzovat dostupné taktiky a minimalizovat přímý konflikt.“

    Ravok mlčel s pohledem stále upřeným na rozmazané hvězdy. HK-51 pokračoval bez zaváhání.

    „Dotaz: Proč byla zvolena mise s vysokou pravděpodobností komplikací? Alternativní možnosti: Cíle s nižším rizikem a vyšší efektivitou.“

    Ravok odpověděl bez emocí, chladným a odměřeným hlasem. „Nejde jen o odměnu. Jedi je symbol. Ulov ho, a dokážeš, že žádná legenda není nezranitelná.“

    „Konstatování: Symbolická hodnota cíle zvýšena. Možný přínos: Přímý i nepřímý zisk. Doporučení: Uplatnit maximální opatrnost při kontaktu.“

    Ravok se zamračil. „Opatrnost je pro ty, co se bojí. Jediové jsou přeceňovaní.“

    HK-51 naklonil hlavu, jeho oči zableskly. „Upozornění: Podcenění nepřítele zvyšuje pravděpodobnost selhání o 34 procent. Doporučení: Přizpůsobit strategii. Eliminace: Přijatelné řešení.“

    „Chci ho živého,“ přerušil ho Ravok bez emocí. „Najdeme ho a vymlátím z něj vše, co ví. Až pak ho odevzdáme, pokud mě nedonutí jej zabít.“

    „Potvrzení: Primární cíl – zajmout živého. Sekundární cíl – likvidace v případě odporu. Rozkaz potvrzen.“

    Ravok se na chvíli zadíval ven z okna, jeho hlas byl ledově klidný. „Nepodceňuj ho. Až se přiblížíme, vypočítej jeho pravděpodobné únikové trasy. A měj připravenou analýzu, až přistaneme.“

    „Potvrzení: Rozkaz přijat. Analýza bude připravena.“

    Loď pokračovala hyperprostorem, zatímco Ravok tiše přemítal nad svou kořistí. Kurz byl nastaven na planetu, kde tajemný Jedi nedávno zničil celou imperiální základnu. Byla to první stopa, kterou se lovec rozhodl prověřit.

    Netrvalo to dlouho a Ravokova loď dosedla na Sutus, chudou a prašnou planetu, kde vyprahlý vítr zvedal popel ze sutin trosek někdejší imperiální základny. Slunce bylo bílé, nemilosrdné, vrhalo ostré stíny mezi pokřivené ocelové nosníky a zčernalé obvodové zdi. Bylo tu ticho. Ticho spáleniště. Ticho po výbuchu, který roztrhal energetické jádro a rozmetal desítky tun zbraní, zásob a vojáků do prostoru. Ticho po Jediovi, který to způsobil.

    Ravok stál na okraji proražené zdi velkého hangáru, těžký kabát mu vlál v poryvech větru. Jeho maska odrážela záblesky slunce, ale oči pod ní byly soustředěné. Studoval stopy – spálené otisky, ohořelé zdi, stopy na podlaze, deformované pancéřové dveře… a napůl zasypaný servisní výtah vedoucí do podzemí.

    „Terminály mohly být chráněné,“ zamumlal spíš pro sebe než pro někoho jiného.

    Za ním se tiše přiblížil HK-51. „Odhad: Pravděpodobnost funkčního jádra systému je tři celá devět procent, s tendencí k nule. Doporučení: Vyčkat uvnitř raketoplánu a provést kompletní sken komplexu.“

    „Ne, nebudeme ztrácet čas. Půjdeme dolů. Jedi se sem neprobojoval jen tak. Možná zanechal stopu.“

    Průchod chodbami připomínal cestu mrtvým světem. HK-51 svítil svýma očima na cestu. Impérium z trosek zachránilo vše, co mělo nějakou cenu, ale některá spálená těla svých vojáků, zde stále tlela. Ze zdí se odlupovaly vrstvy popela a plastoceli, potrubí trčelo ze stropu jako polámané kosti. A pak, v nejnižší části – zázrak. Zablikal panel. Terminál. Ravok přistoupil a z kabátu vytáhl vlastní přístupové zařízení a připojil jej do portu na zdi. Hologramy se rozsvítily a s nimi i data – roztřesené záběry z bezpečnostních kamer základny. Spustil poslední sekvenci před výbuchem.

    Chodbami zněl poplach, blikalo červené světlo. Postava v plášti, tmavá silueta v kápi, se pohybovala s rychlostí a přesností, která se nedala popsat. Každý voják, který se jí postavil, padl. Buď sražen neviditelnou silou nebo rozseknut zábleskem světelného meče. Jedi nedělal chyby. A z pohybu těla bylo znát, že se nehýbe s hněvem, ale s chladnou rozhodností a precizností. Ravok se nedíval na záznam jako fascinovaný. Spíš jako analytik. Hledal cokoliv, co by mu pomohlo v pátrání. Když byla poslední kamera pohlcena ohnivou vlnou, záznam skončil. Ravok beze slova připojil datapad, vše zkopíroval a pak se vydal ven. „Nic víc tu nenajdeme,“ pronesl k droidovi.

    Když vystoupili z temných chodeb základny, sluneční záře byla oslepující. Cestou zpět k raketoplánu se ukázalo, že tam nejsou sami. Ze stínu hangárového oblouku vystoupili první dva. Pak další. Dohromady devět banditů. Znetvoření, špinaví, ozbrojení improvizovanými blastery a vibročepelemi. Jeden měl dokonce harpunový hák přimontovaný k ruce. Jejich speederbiky stály zaparkované nedaleko.

    „Zdravím, příteli,“ ozval se první z nich, Twi’lek s černým šátkem přes obličej. „Tohle je naše území. Všechno, co u sebe máš, je teď naše.“

    Ravok mlčel. Jeho krok se nezpomalil. Když už se blížil k rampě své lodi, Twi’lek dodal: „Zastav! Myslím to vážně. Zbraně. Kredity. A tu krásku,“ kývl směrem k lodi. „Jo, vezmem si i tu.“

    Ravok se konečně zastavil. Natočil hlavu mírně dozadu, jen tolik, aby maska odrážela světlo směrem k ozbrojencům. „Můžete odejít. A žít.“

    Skupinka se rozesmála. Někdo plivl na zem a jeden z nich nabil zbraň. Ravok se otočil zpět k lodi a jen tiše pronesl: „HK?“

    Zloději se na sebe nechápavě dívali. Droid však zareagoval bez zaváhání. „Potvrzení: Priorita změněna. Útočný protokol aktivován.“

    Ozvalo se ostré cvaknutí. Puška, která vypadala příliš těžce pro jakkoliv silnou ruku, se sklopila z droidova ramene a první výstřel udělal z Twi’leka letící škvarek dřív, než stačil sáhnout po pojistce na svém blasteru. Pak už následoval jen tanec zkázy. HK-51 postupoval jako nezastavitelná zbraň. Jednoho útočníka chytil za krk, ozvalo se krátké křupnutí a droid jej jen pohodil na zem, jako by nic nevážil. Dalšího popadl za ruku a odhodil jej na speeder. Než se muž vzpamatoval HK vypálil z blasteru a speeder i s mužem explodoval. Blastery se odrážely od droidova pancíře bez jakéhokoliv efektu. Za to jeho zbraň pálila přesně s ničivou brutalitou. Poslední z ozbrojenců se pokusil utéct, ale droid ho velmi rychle dohnal.

    Když Ravok stoupal po rampě lodi, ozvalo se za ním mechanické: „Hlášení: Cíle eliminovány. Zbývající hrozby: nula.“

    Ravok beze slova přikývl a zamířil do kokpitu. Začal zadávat souřadnice, když přišel HK-51, trochu od krve, ale klidný jako vždy. „Hlášení: Neefektivní opozice. Doporučuji příště ignorovat verbální kontakt a přistoupit rovnou k eliminaci.“

    „Možná příště,“ zamumlal Ravok chladně a zapojil datapad do palubního počítače.

    Znovu se rozběhl holografický záznam Jediovy cesty chodbami. Ravok sledoval nahrávku tentokrát ještě pozorněji. Jedi měl styl. Ale styl ho před lovcem neochrání. HK-51 mezitím s lodí odstartoval.

    Stěny kokpitu osvětloval jen namodralý odlesk hologramového projektoru a pravidelné poblikávání kontrolních světel. Ravokovu masku osvětlovalo mihotání opakovaně přehrávaného záznamu. Znovu a znovu. Jedi v kápi běží úzkou chodbou, červená světla poplachu vrhají stíny na stěny. Vojáci padají jako stébla trávy. A pak – v jednom snímku, ne víc než pár okének – rukáv bojovníkova pláště povolí a zpod něj vyklouzne kousek holé kůže. Ne lidské. Zelené. Lesklé potem. A v dalším záběru už je vše zase zakryté. Ravok okamžitě zastavil záznam, vrátil jej zpět a přehrál. Znovu. Zpomaleně. Zastavil. Zvětšil obraz. Zaostřil. Zelená kůže.

    „HK,“ řekl tiše, bez toho, aby odvrátil pohled od záznamu. „Nahraj databázi Jediů, kterou nám dal Karr.“

    Droid se nehnul. Jeho optika jen tiše zablikala. „Potvrzení: Otevírám databázi. Seznam známých Jediů, aktualizováno dle imperiálního záznamu verze třicet osm. Dotaz: Filtr?“

    „Rasa. Zelená kůže.“

    „Potvrzení: Filtr aktivován. Hlášení: Třicet tři Jediů odpovídá parametru. Třicet potvrzeno mrtvých. Dva nezvěstní. Jeden…,“ droid se odmlčel, než dokončil: „…nepotvrzený.“

    Hologram se změnil. Tváře. Jména. Ravok je přeskakoval rychle, jeden po druhém. Každý, kdo byl na seznamu, měl buď záznam o likvidaci nebo dostatečné důkazy o smrti. Až… zastavil. Jeho soustředěný pohled pod maskou se na chvíli rozjasnil. Tvář ženy. Zelená kůže. Mirialanka. Tetování podle zvyklostí její rasy, na tváři geometrické znaky víry. Světlé oči, chladný výraz. Na ramenou prostý plášť. Jméno chybělo. Doplňkové záznamy neúplné. Hodnocena jako „pokročilá“ v boji s mečem. Světlený meč – modrý. Někdo se ji pokusil vymazat, ale přesto tu zůstala. Ravok se opřel s pohledem upřeným na hologram. Z jeho hlasu byl cítit lehký úsměv: „Mám tě.“

  • Kapitola 12. – Lovec

    Kapitola 12. – Lovec

    Místo: planeta Norix
    Rok: 17 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).

    Norix byla velká pustá planeta, která jako jediná obíhala kolem své hvězdy. Impérium si ji vybralo jako bezpečné místo, kde nikdo nebude hledat imperiální základnu a logistický sklad pro celý sektor. Veškerý personál zde byl za trest.

    Ve skladištní hale základny bylo chladno a sterilně čisto, jak to měl mladý důstojník rád, i když se za otevřenými vraty vzduchem vířil rozpálený písek a záře slunce byla oslepující. Vzduch byl nasáklý pachem kovu. Kapitán Karr stál s rukama založenýma za zády, uniformu bez jediného skladu, oči upřené na přistávací plošinu. Ač se to snažil skrýt, byl nervózní. Za ním stáli v pozoru čtyři stormtroopeři. Karr se po chvíli otočil na svého důstojníka opodál, který v jeho kanceláři před časem přišel s nápadem najmout Ravoka jako řešení problému s Jediem.

    „Kde je?“ zeptal se podrážděně.

    Důstojník svou nervozitu naopak neskrýval vůbec. „Ne… nevím, pane. Zprávu jsme odeslali, nevíme jestli dorazí. Takhle Ravok nefunguje.“

    „Zjevně ho to budeme muset naučit. Impérium nečeká a já také ne. Můj čas je drahý,“ dodal Karr s typickou povýšeností imperiálních velitelů.

    Jeden z voják přiložil ruku ke své helmě a sklonil hlavu. „Pane, velín hlásí, že se blíží neregistrovaná loď,“ ohlásil vzápětí.

    Karr se ušklíbl. „To bude on. Konečně. Ať ho nechají přistát.“

    Loď se rychle přibližovala. Tlumený zvuk motorů se odrážel od kovových stěn. Z plošiny před skladištěm zmizel veškerý nános prachu a písku. Loď dosedla jako stín zahalený do béžového závoje z pískových zrnek. Když se rampa lodi otevřela, zjevil se v oparu námezdní lovec Ravok, temná silueta s maskou, za ním kráčel bojový droid HK-51. Bez zaváhání mířili ke kapitánovi, kterému se začaly potit ruce.

    Karr se nadmul a zvedl bradu. „Očekával jsem vás dřív,“ pronesl a pozvedl obočí. „Vy námezdní lovci snad neumíte dodržet jednoduchý rozkaz?“

    Ravok se zastavil uprostřed skladiště a pomalu se rozhlédl. HK-51 stál o krok za ním a jeho červené oči slabě pulzovaly. Ticho. Karrovi stormtroopeři nervózně přehmátli na svých blasterech. Ravok naklonil hlavu, jako by vyhodnocoval situaci. „Někdy věci zaberou čas,“ ozvalo se z jeho masky, hlas pokřivený, temný a klidný. „Zejména když nestojí za spěch.“

    Karr sevřel rty. „Zdá se, že nechápete, s kým mluvíte. Já jsem kapitán nejen této základny. Mám pod kontrolou všechny zásobovací trasy v tomto kvadrantu. Nemáte právo na—“

    „Na co?“ přerušil ho Ravok a udělal krok vpřed. HK-51 napodobil jeho pohyb jako stín. „Na respekt? Autoritu? Na přežití? Povězte, na co přesně, kapitáne?“

    Karr ucítil mrazivý závan na zátylku. „Podívejte, Ravoku,“ polkl a začal klidněji, „mám pro vás práci. Hledám jednoho Jedie. Přepadl náš vězeňský transport na planetě Dantorus a—“

    „Jedie?“ Ravokova maska se lehce naklonila na stranu. „To je jiná věc. Lovit Jedie vyžaduje čas… správné vybavení a postup. Není to jako lovit špinavého piráta.“

    Karr ztuhl. „Zaplacen budete až po dokončení mise. Standardní odměna.“

    Ravok udělal dalších pár kroků dopředu až se zastavil přímo před ním. Byť byl o půl hlavy vyšší než Karr, jeho přítomnost působila jako stín smrti. „Odměna za Jedia je vždy dvojnásobná. A pokud na mě ještě jednou zvýšíte hlas, kapitáne, bude vám k ničemu, kolik hvězdných systémů máte pod kontrolou. Vaši muži vás tu neochrání. Nikdo vás neochrání. Nikde,“ dodal s ledovým chladem v hlase, který se dral skrz jeho masku.

    Karr se zadíval do jeho očí, ale tam, kde měly být, viděl jen tmu. Pocítil tlak na hrudi, jako by se nemohl nadechnout. „Samozřejmě… samozřejmě,“ zamumlal a o krok ustoupil. „Dostanete svou odměnu, Ravoku. Jen ho přiveďte živého. Chci, aby zaplatil za škodu, kterou impériu způsobil. A chci, aby viděl, kdo jej donutí zaplatit než naposled vydechne.“

    Ravok přikývl, aniž by věnoval kapitánovi další pohled. „Jestli je to skutečně Jedi, bude platit i za to, že je naživu. Ale nemohu zaručit, že až jej přivedu, bude žít,“ řekl tiše, vzal si od Karra datapad s informacemi a záznamy o všech incidentech, který mu podával a obrátil se zpět ke své lodi s droidem v patách.

    Jak se Ravokova loď zvedala z plošiny, Karr si s výdechem uvolnil límec uniformy. Snad poprvé v přítomnosti svých podřízených. Všichni stormtroopeři se konečně pohnuli, jakoby s Ravokovou přítomností zkameněli. Kapitán Karr cítil, jak mu z čela stéká pot, přestože věděl, že teplota v hangáru se nezměnila. Otřel si čelo a trochu zmateně se rozhlédl. „Připravte mi raketoplán. Vracím se na základnu. Ať už jsem z téhle díry pryč,“ rozkázal. Tentokrát už zase svým rozhodným a pevným hlasem.

  • Kapitola 10. – Ravok

    Kapitola 10. – Ravok

    Místo: planeta Onderon
    Rok: 17 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).

    Byl to další den v hlavním městě Iziz na Onderonu. Slunce zalévalo jeho prašné ulice zlatavým světlem. Kael byl ještě v kovárně. Zněly údery jeho kladiva dopadající na rozžhavený kus železa, když do dílny vtrhl zadýchaný mladík.

    „Darvene!“ vyrazil ze sebe a opřel se o rám dveří, lapajíc po dechu.

    Kael se pomalu otočil, otřel si ruce do kožené zástěry a tázavě pohlédl na chlapce.

    „Co se děje, Fille?“
    „Viděl jsem… Ravoka! Ten… ten lovec odměn! Je tady!“

    Okamžitě to vzbudilo pozornost všech v kovárně. Ostatní řemeslníci se přestali věnovat práci a přistoupili blíž. Jeden z nich, starší muž s šedými vousy, si zamyšleně promnul bradu.

    „Co by tady dělal takový zabiják?“ zamumlal. Nebyl snad nikdo, kdo by onoho maskovaného lovce neznal nebo alespoň jeho jméno. Kael se lehce zamračil a přikývl. Ravok. Znal to jméno z povídaček a různých vyprávění. Kamkoliv lovec dorazil, všichni se klidili z ulice kudy procházel.
    „Kde si ho viděl?“ zeptal se Kael tiše.
    „Prochází hlavní ulicí. Myslím, že jde sem, sem do naší ulice. A… má s sebou toho droida. Všichni se mu klidí z cesty,“ vykoktal Fill.
    Kael kývl a sundal si zástěru. „Pojďme se podívat,“ pronesl. Jeho hlas nezněl ani vzrušeně, ani vystrašeně. BS-8 se k nim automaticky přidal.

    Když se dostali ven, ulice už byla téměř prázdná. Lidé se schovávali v domech nebo sledovali dění z bezpečné vzdálenosti. A pak ho spatřili – vysoká postava v kápi a černém brnění s maskou, která zcela zakrývala obličej. Za ním se nesl jeho droid, HK-51, kovový přízrak s červeně zářícíma očima. Štíhlý, kovově stříbrný očividně bojový droid s robustním hrudním plátem a dlouhými mechanickými pažemi zakončenými drtivými prsty. Působil jako neúprosný nástroj na zabíjení. Ravok se zastavil u jednoho domu v ulici a hlasem, který zněl jako skřípot kovu, promluvil.

    „Vyjdi ven Maskale Fexi. Mám tě přivést živého, ale nerad bych změnil plán.“

    Nic se nedělo. Ravok chvíli vyčkával, pak pokynul droidovi, aby otevřel dveře. HK-51 bez zaváhání přistoupil, chytil velké kovové panely a za skřípavého zvuku je pomalu odsunul stranou. „Potvrzení: Rozkaz splněn,“ pronesl chladným mechanickým hlasem. Když se průchod uvolnil, droid ustoupil, aby jeho pán mohl vejít. Nějakou dobu bylo ticho. Všichni kolem byli v očekávání, co bude dál. Pak se z útrob domu ozvaly tiché dunivé rány, jako by někdo převracel nábytek. Lidé v okolí ani nedutali. Po několika minutách ticha se ozval zvuk rozbitého skla a oknem prolétla postava – muž, který dopadl na prašnou cestu jako hadrová panenka.

    Ravok se po chvíli elegantně vyhoupl oknem za ním. Muž na zemi se snažil postavit, ale HK-51 mu mechanicky přišlápl hrudník. Ravok k němu pomalu přistoupil, vzal ho za límec a zvedl na nohy.

    „Ty sis vážně myslel, že se přede mnou schováš?“ pronesl chladně. Pak mu připnul pouta a pokynul droidovi.
    „Odveď ho na loď,“ přikázal.

    Droid kývl, zvedl zajatce jednou rukou jako by nic nevážil a nesl ho ulicí. Lidé se krčili v postranních uličkách, napjatí jako struny. Najednou se z domu vyřítil další muž s blasterem. Měl strach, ale rozhodnost mu dodávala odvahu. Vystřelil na Ravoka, ale minul. Lovec se bleskově otočil a jeho blaster vyštěkl. Útočník zakřičel bolestí. Zbraň mu vypadla z ruky a on sám se zhroutil na kolena, držíc si spálené zápěstí.

    „Zrůdo! Nemáš právo!“ vykřikl, plný bolesti a vzteku.
    „Právo?“ ozvalo se z pod masky. Ravok přistoupil k muži, aniž by věnoval jediný pohled lidem okolo. Uchopil muže za hrdlo a vytáhl malý skener. Přitiskl ho k jeho tváři a chvíli čekal na výsledek.
    „Mizerná odměna,“ pronesl. „Nestojíš za námahu.“

    Pak ho prostě pohodil na zem a chladnokrevně jednou ranou zastřelil. Lidé kolem zděšeně vykřikli a někteří se rozprchli. Ravok pomalu zasunul blaster do pouzdra a rozhlédl se.

    „Zloděj,“ pronesl stroze. „Uprchl z trestanecké kolonie. Nezaslouží slitování.“

    Pak, jako by se nic nestalo, se otočil a vykročil za svým droidem. Ulice byla prázdná, jako by kolem prošla smrt sama.

    Kael to vše sledoval. Ravok byl přesně takový, jakého ho popisovali – chladný, nemilosrdný a efektivní. Bez váhání zničil kohokoli, kdo mu stál v cestě.

    „Tak to je Ravok,“ zamumlal Fill vedle něj třesoucím se hlasem.

    Kael nepřítomně přikývl. Věděl, že muž jako Ravok nevěří na náhody. Jeho přítomnost v Izizu by příště mohla znamenat potíže pro všechny.

    Jakmile Ravok a jeho droid zmizeli za rohem, napjaté ticho v ulici se pomalu rozplynulo. Jako by se to ani nestalo. Seběhlo se to rychle. Jen rozbité okno a sklo na ulici odrážející sluneční paprsky zůstaly jako důkaz. Lidé se opatrně vrátili ke svým každodenním činnostem, ale na jejich tvářích zůstával výraz strachu a šoku. V kovárně se začalo znovu ozývat bušení kladiv a syčení rozžhaveného kovu, ale konverzace byla o něco tišší než obvykle.

    Kael se vrátil ke své práci, ale myšlenky se mu neustále vracely k Ravokovi a jeho podivnému společníkovi. Když mlčenlivě zatloukal nýt do čerstvě vykovaného plátu, jeho zvědavost nakonec zvítězila.

    „Hej, Terysi,“ oslovil jednoho z kovářů, který se právě snažil opravit zlomené kleště. „Víš, co to bylo za droida? Ještě jsem nic takového neviděl.“
    Terys, vysoký a štíhlý muž s potrhanou zástěrou, zavrtěl hlavou. „Já nevím, mistře. Vypadalo to jako nějaký starý model, ale evidentně dobře modernizovaný. Nikdy jsem nic takového neviděl. A upřímně… už ani nechci.“

    Ostatní v kovárně jen pokrčili rameny a věnovali se svým úkolům. Nikdo z nich nebyl příliš zběhlý ve starých technologiích nebo modelech droidů. Kael se zamračil a přemýšlel, až nakonec pohlédl na BS-8. „Osmičko,“ zavolal na něj, „co to bylo za droida? Tady nikdo netuší, co to bylo.“

    BS-8 se pomalu otočil, červené světlo uprostřed jeho hlavy zablikalo. „Vypadal jako model HK-51, pane.“
    „HK-51?“ Kael zvedl obočí. „To mi nic neříká.“

    Droid chvíli tiše zpracovával informace. „Model HK-51 byl navržen jako pokročilý bojový droid během éry Staré republiky, přibližně před 3500 standardními roky. Vycházel z dřívějšího modelu HK-47. Tito droidi byli známí svou vysokou efektivitou při lovu cílů a v eliminaci nepřátel. Většina z nich byla zničena nebo deaktivována po válkách, které následovaly po pádu Sithského impéria.“

    Kael si utřel zpocené čelo a zkusil si poskládat všechny informace dohromady. „Takže je to nějaký prastarý droid? Jak je možné, že je ještě v provozu? Vypadal velice zachovale.“

    BS-8 přitakal. „Zaznamenány jsou pouze ojedinělé případy přežití modelů HK-51. Nejpravděpodobnější scénář zahrnuje jejich uskladnění v dávno ztracených základnách nebo lodích. Vzhledem k jejich konstrukci by mělo být možné provést jejich reaktivaci, ačkoliv to zahrnuje náročnou opravu.“

    Kael se zamyslel. „Takže Ravok musel najít jednoho z těch droidů a nějak ho opravit… nebo mu někdo pomohl. Tak či tak, mít něco takového po boku je… děsivé.“

    Terys přistoupil blíž a přidal se k rozhovoru. „Zní to, jako by Ravok potřeboval něco, co je stejně nemilosrdné jako on sám.“

    Kael přikývl a jeho mysl se stáhla zpět k tomu, co právě viděl. Ravok působil jako chladnokrevný stroj a jeho droid nebyl o nic méně hrozivý. Kovář znovu zvedl kladivo a snažil se přehlušit své obavy rytmickými údery, ale bylo jasné, že přítomnost lovce v Izizu přinesla do města neklid, který jen tak nezmizí.