Rok: 19 BBY„Before the Battle of Yavin“ – roky před bitvou u Yavinu (zničení první Hvězdy smrti).
Byla jen tma. A v té tmě zněly hlasy.
„Ty jsi vyvolený.“
„Miluji tě.“
„Ne, ne, prosím…“
„Mistře Skywalkere?“
„Tohle Jediové nedělají…“
„Musíš proniknout závojem lží, který kolem tebe utkali Jediové.“
„Věř mi, příteli…“
„Anakine, zlomil jsi mi srdce. Vybral sis cestu, na které tě nemůžu následovat.“
„Co jsi to udělal?!“
„Je s tebou spojena velká síla. Od teď budeš znám jako Darth Vader.“
„Anakine, kancléř Palpatin je zlo.”
„Byl jsi můj bratr, Anakine! Měl jsem tě rád.“
„Zdá se, že jsi ji v záchvatu hněvu zabil.“
Pak už jen křik plný bolesti a utrpení. Každé slovo bylo jako kapka jedu. Některé pronesené šeptem, jiné jako ostrý výkřik. A všechny známé, protkané zvuky pohybů světelného meče. Mezi nimi medový hlas Palpatina, potom Padmé, pak Obi-Wan. Vzápětí dětské hlásky. Ty byly nejhorší. Drobné, křehké, a přesto těžší než všechna slunce galaktické říše.
Anakin, teď už několik týdnů jako lord Darth Vader, učedník Darth Sidiouse, otevřel oči. Jeho pohled se zastavil o sklo nádrže. Pravidelné řetězy malých bublin stoupaly nahoru. Těžká, viskózní kapalina bactyBacta je léčivá tekutina používaná ve světě Star Wars k hojení vážných zranění. Zranění lidé jsou do ní ponořeni v regenerační nádrži, kde se jejich tělo rychle zotavuje. Používá se hlavně po popáleninách, střelných ranách nebo těžkých úrazech. ho držela ve stavu, který nebyl spánkem, ale ani bděním. Bolelo ho dýchat, bolelo ho být. Jeho zranění bactaBacta je léčivá tekutina používaná ve světě Star Wars k hojení vážných zranění. Zranění lidé jsou do ní ponořeni v regenerační nádrži, kde se jejich tělo rychle zotavuje. Používá se hlavně po popáleninách, střelných ranách nebo těžkých úrazech. vyléčit nedokázala, mohla jen mírnit bolest, která i přesto byla téměř nesnesitelná.
Důmyslný mechanismus jej vyjmul z nádrže. Jakmile byl mimo léčivou tekutinu, bolest se nadechla k útoku na jeho smysly. Stál tam na podstavci, na svých kybernetických nohách. Několik mechanických paží lékařského droida mu ošetřilo kůži a všechny rány. Jeho tělo bylo jako jedna velká jizva. Bolest se drala ven přes Anakinovy zaťaté zuby, ale to bylo vše, co na sobě dal znát. Následovalo oblékání. Postupně jedna část obleku za druhou. Více než oblek to byla schránka, která mu pomáhala dýchat, žít a přežít. Jako poslední byla helma. Po jejím nasazení mohl dýchat mnohem snadněji. Přechod mezi nádrží a zbrojí bylo jako mučení. Každý den, znova a znova. Do jeho očí pronikalo tlumené světlo přes helmový displej, který mu přetvářel realitu v chladné ukazatele v chladných barvách. Darth Vader sestoupil z podstavce a krok po kroku vyšel ven ze své kajuty. Byl nový den.
Hlasy ho probudily z toho, čemu teď říkal spánek i další ráno. V kajutě, kam se uchyloval na konci každého dne, byly stěny tak tlusté, že by neprošel ani křik tisíců lidí. A přesto je slyšel. Všechno, co kdy slyšel od lidí, které miloval. A které ztratil.
Na můstku své lodi se věnoval rutinním zprávám. Od kapitána si s pohledem upřeným do prázdna vyslechl hlášení o stavu flotily, o sektorech, kde je potlačovaná vzpoura. Důstojníci poznali, že Lord Vader neposlouchá.
„Anakine?“ ozvalo se.
Jeho hlava se prudce otočila. Všichni zpozorněli. Kapitán byl zaskočený. Nechápal, proč se Lord Vader prudce otočil. Obával se, že se mu nelíbil obsah hlášení. Ovšem Vadera v tu chvíli flotila ani boje nezajímaly. Zbytek dne strávil sám, mlčky, beze slov, bez pohybu ve své kajutě. Ale v jeho hlavě to tepalo a hlasy se stále vracely.
„Anakine…“
Tichý ženský hlas ho probral v nádrži další den. Když mu automatické systémy připnuly plášť k jeho zbroji. Vyšel do chodby. Rozhlížel se. Nikde nikdo. Toho dne jej čekala inspekce pokroku výstavby Hvězdy smrti. Orson Krennic, vrchní velitel výzkumu a výstavby, a jeho šéf inženýr podávali hlášení celou věčnost. Vaderova mysl byla však zaměstnána vzpomínkami, výčitkami a bojem s hlasy, které mu zněly v hlavě. Když pak procházel šedými chodbami, koutkem oka zahlédl siluetu v šatech. Šla za ním. Otočil se. Byla pryč, ale jakoby cítil známou vůni. Když se vracel raketoplánem na svou loď, komunikátor v helmě slabě zasyčel. Žádný signál. Jen to samé jméno a známý hlas.
„Anakine…“
Pilot se otřásl jakoby mu někdo za límec nalil ledovou vodu. Zmateně se rozhlédl, promnul si šíji.
Hlasy nepřestaly ani v dalších dnech. Mluvily, i když Vader z orbity pozoroval, jak střely ničí cíle na povrchu planet.
„Proč?“ šeptalo dítě.
„Příteli…“ pronesl Obi-Wanův hlas, těsně u ucha.
„Zradil jsi nás,“ ozval se Mace Windu.
V noci, když vešel do své kajuty, sundal plášť a pověsil jej na stojan. Bylo ticho. Mezi zdmi syčel jen jeho hlasitý dech.
Pak se ozvalo: „Mistře Skywalkere!“
Něco se v něm zlomilo. „DOST!“ jeho hlas se rozlehl kajutou jako úder hromu. Hlasy ztichly.
„Proč jsi to udělal?“ ozval se po chvíli hlas malého chlapce.
Vader se pomalu otočil. U dveří stál, bosý chlapec, lemovaný slabý světlem, tak osmiletý v oděvu malého padawana. Vlasy měl rozcuchané, tvář vážnou a na těle černou stopu po zásahu světelného meče.
„Co jsi tím získal?“
„Co jsi ztratil?“
„Jak jsi mohl?“
Chlapec se přiblížil. Za ním se objevily další postavy. Děti. Stejné, jaké viděl, když byl naposledy v Chrámu Jediů.
„Jak jsi mohl?“ křičely přes sebe. „Proč?“ „Proč?“ „Proč?!“
Vader před nimi couval, až narazil na zeď. Chvěl se a rychle oddechoval.
„Přestaňte…,“ řekl polohlasně.
„Proč?“ pokračovaly děti.
„Přestaňte!“ ozval se hlasitý výkřik z jeho temné masky.
„Proč?“
Světla začala blikat, kovové stěny se zachvěly. Vader sevřel svou helmu oběma rukama. „DOST!“
Úder Síly odhodil malé padawany do prázdna. Zmizeli. Jen ozvěna jejich hlasů kroužila chodbou, než se rozplynula i ta. Vader padl na kolena. Dýchal těžce. Kontrolky na jeho obleku blikaly jako na poplach.
„Odpusť, Padmé,“ zašeptal. Tak tiše, že to nezaslechl ani on sám.
Uběhlo několik dalších týdnů. Opět hlasy. Opět probuzení. Tentokrát bez vzteku, bez boje. Přijal je. Byly jako dech – neodbytné, součást jeho existence. Smířil se s tím. Smířil se s nimi. Postel, kdysi připravená pro imperiální důstojníky, zůstávala netknutá – pro něj byla zbytečná. Jeho zničené tělo znalo jen dva způsoby odpočinku. Neúprosný chlad brnění nebo tíživé ticho bactovéBacta je léčivá tekutina používaná ve světě Star Wars k hojení vážných zranění. Zranění lidé jsou do ní ponořeni v regenerační nádrži, kde se jejich tělo rychle zotavuje. Používá se hlavně po popáleninách, střelných ranách nebo těžkých úrazech. nádrže. Vyměnil nádrž za brnění jako každý den. Hlasy, které jej sužovaly, byly v nádrži hlasitější, rezonovaly s každou kapkou tekutiny, takže sebemenší spánek byl nemožný. Přesto věděl, že ani v brnění jej klid nečeká. Vyšel z kajuty do tichých chodeb svého Star DestroyeruStar Destroyer Hlavní těžká válečná loď Galaktického Impéria, určená k projekci síly, blokádám a podpoře pozemních operací. Kombinuje silnou výzbroj, stíhací letku a kapacitu pro přepravu vojáků v rámci jediné samostatně operující jednotky. . Pochopil, že mu hlasy nikdy nepřestanou šeptat a trýznit jeho duši. Věděl, že to ticho, po kterém tolik toužil, zůstane navždy něčím nedosažitelným. Jen další stíny, další výčitky, které se k němu vkrádaly, ať byl vzhůru, či ne.